První stránky
o brněnském podzemí
Zde je prostor
pro Vaše logo
a ikonu
nebo reklamu,
i výměnný systém.
Bylo to někdy snad v roce 2007, kdy jsem šel před polednem domů a před sousedním vchodem našeho paneláku v Líšni se válel na trávníku celý výtahový rozvaděč, protože v sousedním vchodě vyměňovali výtah. Rychle jsem odskočil domů odhodit batoh s věcmi, vzal rukavice, které si beru když slézáme do nějakého městského podzemí, a spěchal pro výtah. Bylo náročnější, 70kg rozvaděč dotáhnout po trávníku a pak po schodech do vchodu, po chodbě a po dalších 16 schodech jej zdrncat do sklepa, ale probuzené nadšení pomohlo - musel jsem jej mít.
Můj jednorychlostní releový výtah - stav srpen 2007
Obohacen o světelnou signalizaci všech funkcí a stavů a
časové spínače dávající impulzy do různých pater.
Po dospívání ustoupil dětský zájem o zapojení výtahu daleko do pozadí, ale když jsem viděl na trávníku vyhozený rozvaděč ležet, velmi rychle se můj zájem oživil. Ve sklepě jsem celý rozvaděč očistil. Odmontoval jsem oboje trafa, abych zbývající rozvaděč zvládnul po schodech zase vytahnout ze sklepa paneláku sám a výtahem nahoru do bytu. Stejně mi bylo jasné, že budu muset dořešit jiné napájení, protože to nejtěžší větší trafo je samozřejmě na 380V. Druhé - světelné trafo je na běžných 220V. Záhy jsem někde sehnal ještě světelné trafo z jiného rozvaděče a jelikož je na něm 24V výstup, sekundáry dvou světelných traf jsem zapojil do série a tak získal potřebných 48V řídící napětí, kterému odpovídá pracovní napětí relátek i stykačů mého rozvaděče.
Nyní nastala napínavá chvíle, zapojit trafa do zásuvky. Zapnul jsem jističe a cvaklo světelné relé. Partová relé téměř nereagovala, bylo potřeba zapojit okruhy, které jsou v běžné šachtě výtahu propojeny jako bezpečnostní, než mohou patrová relé sepnout (přijmout objednávku). Postupně jsem přicházel na to, co vše propojit podle starého plánu zapojení, kde jsem studoval souvislosti, co na čem závisí, které relé na jakých kontaktech nebo spínačích a stavu jiných relé. Brzy jsem zjistil, že musím např. nahradit šachetní koncové spínače, protože okrajová patrová relé drží sepnuta jen při určitém stavu koncáků v šachtě (dokud do nich kabina fyzicky nedojede) a z toho vyvstával problém trvalého rozpojení nebo naopak spojení, když se žádný stav koncáků neměnil, nemaje fyzický model šachty s kabinou. Podobných potíží vyvstalo více, než jsem přemostil potřebné okruhy. Potom teprve, když jsem spojil nakrátko okruhy kabinových snímačů pater, začala patrová vložka - sokl s relátky - krásně reagovat tak, jako na živo ve strojovně, když jsem byl menší :-)
Když stisknu kotvičku relé "některého patra" v pravém sloupci, ihned přicvakají k této rovině kotvičky relátek v sloupci levém, což jsou "polohová paměťová relé". Stiknu další objednávku patra a paměťová relé levého sloupce hned k němu přicvakají do rovnoběžné pozice. Už to samo o sobě je roztomilé. Když jsem stiskl a držel stisklé relé B3a, paměťová relé se postupně přecvakala až k poslednímu a když jsem stiskl vedlejší B4a, paměťová relé se zase přecvakala až na opačný konec své řady, což představuje v případě 9-patrového registru chvilku pěkného cvakání kotviček. Už to je pro pravého nadšence zážitek. Na tento zvuk jsem si vzpomínal, že mne fascinoval jako malého, když jsem pod panelákem nakukoval z venku zalískaným čtvercovým pootevřeným okénkem do strojovny, kde se občas rozjel výtah, bubny s navinutým lanem se postupně odvíjely a když jel výtah do krajní stanice, chvíli bylo slyšet rychlé překlapání relátek a já toužil rozumět, co se právě v logice výtahu odehrává. Strojovny jsou totiž v našich panelácích umístěny pod přízemím a lana vedena prve šachtou nahoru a přes kladky teprve k zavěšené kabině, bez protizávaží.
Uvědomoval jsem si, že s tímto releovým rozvaděčem doma mám šanci pochopit konečně všechny souvislosti výtahové logiky, které mi nebyly jako malému kdysi vůbec jasné. Především schopnost rozhodování směru rozjezdu k objednanému patru v závislosti na poloze kabiny. Jako malý jsem rád náš tehdejší releový výtah různě oblboval, a měl jsem speciální výtahový sešit, kam jsem si ty zvláštnosti chování výtahu a nápady jak jej oblbnout, zapisoval a maloval. Např. když jsem v kabině o patro níže před dojetím do našeho patra stiskl stopku a vystoupil a výtahové dveře se (zavíračem Brano) zavřely, hned jsem stiskl přivolávač, což by asi nikoho nenapadlo, přivolávat kabinu, když už tu je, jenže ona se rozjela o patro výše! - Do původně zvoleného patra a tam zůstala stát a nechtěla přijet! Když jsem vyšel o patro výše, kde kabina trucovala a opět zmáčkl přivolávač, ona zase odjela o patro výše a nešla přivolat! Prostě vystoupením pomocí Stopky o patro dříve, jsem zblbnul patrovou logiku! A to vše mne zajímalo, jak to může nastat. Docházelo mi tedy, že když mám celý rozvaděč doma, mohu si jej zapojit jako simulátor a zkoušet různé neobvyklé stavy a sledovat, jak se zapojení bude chovat :-) A to přímo vedlo k uvědomění, že by se hodilo, mít udělanou signalizaci od všech relátek, aby bylo hned jasně vidět, co se děje jak s patrovými, tak i se směrovými a paměťovými relátky, v jakém jsou stavu, protože je to mnohem lépe vidět na světelném panelu, než neustálým prohlížením poloh všech releových kotviček.
Odšrouboval jsem "patrovou vložku" - patrový registr - nosný sokl s řadami relátek, abych se podíval, jestli náhodou nezbývají volné přepínací kontakty na relátkách, které bych mohl pro signalizaci využít. Zbývaly! Skoro na všech relátkách! Chvíli jsem se kochal poctivou drátařinou - krásně srovnanou svázanou spletí barevných drátků od všech releových kontaktů, továrně propojených mistrovsky mezi sebou a začal uvažovat, jakou kulturu zapojení světelných drátků zvolím, protože bylo jasné, že jich bude spousta.
Vybral jsem plochý asi 40 žilový vodič, začal jej párat a zakreslovat si, který drátek vede od kterého relé postupně, jak jsem drátky k relátkům letoval, abych je zase na druhé straně připojil ke správnému svítícímu tlačítku - bylo nutné vymyslet nějakou krabici, udělat díry, umístit rozmyšlená vybraná tlačítka, vymyslet další napájení pro světelnou signalizaci a další souvislosti. Zvolil jsem narychlo papírovou velmi tvrdou krabici s tím, že do ní snadno doma udělám na koleni díry pro tlačítka a přitom ji pak něčím vyztužím. K vystužení nedošlo a když jsem pak za rok a pak znova a pak ještě dvakrát výtah stěhoval, došlo k nepěkné deformaci krabice. Z domu jsem se stěhoval tehdy s přítelkyní a výtahem do jednoho pronájmu, za rok jsme museli do jiného, pak se mnou skončila a já do třetice stěhoval výtah zpátky. Potom ke kamarádovi, protože jsem ho odložil že nebylo moc místo doma, ale on pak vyklízel šopu a tak mi jej zase dovezl a naposledy se ještě přemístil do bytu mé babičky, takže papírová krabice během šesti stěhování dost utrpěla. Nejvíc, když byl výtah na korbě náklaďáku a když se dojelo na místo, začala se korba sklápět šikmo a věci sjely na výtah a silou tlačily papírovou krabici s tlačítky na hranu korby :-( Zasloužilo by si to plechový pevný ovládací panel, nebo možná z tvrdého plastu. Pět sloupců po devíti kulatých tlačítkách - udělá mi takový ovládací panel někdo prosím? V paneláku nemám dílnu...
Tlačítkový světelný výtah tedy ukazuje zvolená patra, vedlejší řada tlačítek se rozsvěcuje podle poloh kontaktů paměťových relé, která ke zvolenému patru hned přiklapají. Přitom je signalizována jízda - sepnuté kontakty směrových relé i směrových stykačů, signalizace když jde proud do brzdy (stav odbrždění při jízdě), signalizace odklonění magnetické zámkové křivky na kabině (stav zamknutí zámkových uzávěrek při jízdě), signalizace osvětlení kabiny. Také signalizace polohy relé kabinových magnetických snímačů, které sice nemám, protože ještě nemám šachtu, ale při simulaci je dobré také vidět souvislost s jejich střídáním a postupným odpočítáváním - překlapáváním paměťových relé. Simulace samozřejmě skýtá možnost přemostit kontakty magnetických snímačů, přičemž paměťová relé hned překlapají k poloze voleného patrového relé a směrový stykač i relé vypnou, nebo je nepřemostit a pak bez šachty nezbývá, než kotvičky příslušných relé (obou magnetických snímačů) střídavě mačkat ručně, čímž postupně překlapávají ona paměťová - polohová relé. Pokud budu dělat šachtu, nebo tzv. kopírku, tyto vývody připojím jako volitelnou variantu a bude to samozřejmě reagovat na změnu fyzické polohy (kopírky nebo kabiny nebo lanové kladky).
Mít simulátor výtahu se skvělou signalizací všech funkcí, to je fajn ve chvíli přímého předvádění návštěvě. Proč by ale nemohl výtah "jezdit" sám do různých pater? V nějakém téměř náhodném časovém rozložení impulzů, aby to prostě člověk zapnul do autorežimu a šel něco dělat na počítači, zatímco vedle pěkně klapou relátka a světýlka výtahu? Takže jaký časový spínač zvolím?
Jelikož jsem už jako menší s dědečkem vymontoval ze starých praček pár programátorů a zkoumal je a zapojoval, bylo mi jasné a uměl jsem si představit, že bych právě něco takového použil jako zdroj impulzů pro "přivolávání" do pater. Navíc takové mechanické časové spínače samy o sobě vytváří krásné zvuky a cvakání plechových kontaktů a to se do té romantiky cvakání relátek hodí taky.
Nejdříve jsem vybral jeden zajímavý mechanický časový kombinovaný spínač, vyhozený u staré vysoké budovy jedné vesnice za Brnem. Když jsem jej viděl ležet mezi ostatními vyhozenými zařízeními, bylo mi na pohled jasné, že to bude ono. Typický malý motorek na 220V, převody na pomalu a poháněný kotouč s různými delšími výstupky, do kterých zasahovaly přepínací dlouhé kontakty, těch bylo 12. Vyzkoušet, zakreslit si časový sled výstupků a spínání jednotlivých kontaktů vedle sebe v přesnénávaznosti a vybrat ty vhodnější kontakty, a přiřadit je k různým vzdálenějším patrům navzájem, aby postupný příchod impulzů způsoboval spíše delší přejíždění do vzdálenějších pater. Naletovat drátky od časového spínače, paraelně je napojit vedle ovládání přivolávacími tlačítky, vyvést k přepínacím tlačítkům jak napájení motoru časového spínače, tak i extra kontaktů časových a tedy impulzů. Promiňte, že se vyjadřuji dost krkolomně. Zkrátka mohu extra vypínat motor časového spínače, když z nějakého důvodu chci držet aktuální přivolávací impulz, a extra mohu naopak vypínat napájení těchto impulzů. Toto napájení pro impulzy ještě vedu přes všechny rozpínací kontakty přivolávacích tlačítek, takže nehledě jak si sám výtah jezdí, když se rozhodnu já přivolat někam, stiskem přeruším automatickou volbu a domáčknutím dám pokyn k rozjezdu do mnou zvolené stanice. Nyní pokud bych chtěl ve stanici zůstat, musel bych vypnout ono napájení pro impulzy z časového spínače ( a pokud se k impulzu daného patra chci vrátit tak, vypnout i motorek a tedy čas, který by zase daný impulz zachvíli rozpojil). Jinak když pustím tlačítko volby patra, výtah po jeho obsloužení se zase hned rozjede k jinému patru volenému impulzem časového spínače, což je na pohled také dost efektní, vše se děje při přemostění magnetických "kabinových" snímačů ihned, relátka vždy k zvolenému patru doklapou rychle, takže je to takový rychlý zvukový i světelný blázinec :-) Ono se to těžko popisuje, musí se to prostě zažít.
Přecejenom je zajímavější, když je "rozjetý výtah" slyšet. Zkusil jsem na kontakty směrových stykačů připojit nejdříve starý motor z pračky. Nebylo to špatné, akorát zabíral další místo v pokojiku (čekal jsem, kdy ten rezavý krám těžký spadne ze skříně, jak se chvěje). Pak se mi dostal do rukou motorek s vrtulkou - původní chlazení mikrovlnné trouby. Nyní je pěkně položený vespod rozvaděče a když se rozjede, vrtulka člověka v parném létě ještě příjemně ovívá :-) Efekt vrtulky ještě také spočívá v její tíze - než ji motor roztočí, je i slyšitelný určitý "rozběh" tak jako u skutečného výtahového stroje :-)
Pokud budu dělat šachtu, samozřejmě přijde na řadu (a nebo paraelně) nějaký motor pro pohyb kabiny (nebo nějaké kopírky).
Můj jednorychlostní releový výtah - stav 22.12.2012
Už v počátcích jsem přidal tzv. resetovací tlačítko. Bez něho totiž po zapnutí výtahu sice šly impulzy časového spínače do patrových relé, ale nic se nedělo, výtah nevěděl, kde se polohově nachází. Skutečný výtah totiž když se zapne jeho hlavní vypínač, je nastaven tak, aby se sjel ZAPARKOVAT do nejnižší stanice a ta je pak výchozí pro logiku výtahu a pro odpočítávání pater a směru jízdy.
Když nemám šachtu s kabinou, ani koncové spínače okrajových pater, musel jsem ono parkování udělat ručně stiskem kotvičky relé B6. V tu chvíli se seplo krajní pamě´tové relé a jejich řada pak už krásně reagovala na přivolání do pater. Přivedl jsem napájení tohoto relé přes samostatné tlačítko nazvané Resetovací - Parkovací. Nemusím mačkat už na kotvu tohoto relé, ale zresetuji paměť mého výtahu po zapnutí oním tlačítkem.
Proces parkování se děje u spousty zařízení, je důležitý nejenom u výtahů. Stejně funguje CD nebo DVD mechanika - když při přehrávání přerušíte síťové napájení (vytahnete šňůru ze zásuvky), laserová hlava zůstane kdesi v poloze, kde právě četla stopu. Při opětovném zapnutí proudu nejprve podle programu zajede do výchozí pozice a zkusí přečíst indexovou stopu, aby systém věděl, o jaký druh nosiče se jedná a jak je rozdělen jeho obsah a načte menu - přehled stop. Stejně tak počítačové pevné hard - disky. Při zapnutí se jejich čtecí hlavičky přemístí ke středu diskových ploten, aby si prvně načetly FAT tabulku s instrukcemi a aby se systém zorientoval. Při slušném vypnutí počítače se jedou zaparkovat hlavičky ještě než se počítač sám vypne. Při neslušném a nečekaném vypnutí napájení samozřejmě nemají energii na zaparkování se, tak to stejně udělají při dalším zapnutí proudu.
Napadlo mne, že by bylo efektní, aby se mi výtah sám zapnul díky pohybovému PIR čidlu, když přijdu do místnosti, nebo projdu kolem výtahu. PIR čidlo jsem tedy předřadil do napájecí větve 230V mého výtahu. Na čidlu jsem nastavil pár minut, aby prostě výtah chvíli pojezdil a zase stichnul a vypnul se. Musel jsem dořešit i samoresetování (stále nemaje šachtu s kabinou, která by prvně sjela nejníž). Napadlo mne využít dalších kontaktů u časového spínače s kratší časovou periodou, a tak se samo sepne do dvou minut relé B6, výtah se resetne a pak cvaká a jezdí už naplno, dokud drží PIR čidlo čas napájení a nebo dokud procházím před čidlem.
Brzy pravděpodobně získám patrový registr na 17 pater (to je největší - s nejdelšími řadami relé, co se v Československu ve Vsetíně dělal), to bude úlet! Bude to znamenat ale udělat jiný ovládací panel, asi jiná nebo více tlačítek, přeletovat nebo udělat celou novou světelnou signalizaci.... a otázkou zůstává, jestli se nepokusím konečně o nějaký model - šachtu s kabinou, nebo alespoň nějakou kopírku :-)
Málo kdy se člověk setká se 17-patrovým rozvaděčem.
Tím méně by jej čekal v běžném 7 patrovém domě!
Podle připojených drátů od patrových tlačítek jde jasně spočítat,
že zde není obsluhováno všech 17 pater, ale asi pouhých 8!
Komunisté asi měli vyrobené a nevyužité tyto větší patrové releové "vložky"
a tak je prostě namontovali do běžného paneláku!
A já už nedoufal že tolika patrový registr seženu, protože
tak vysokých domů je málo a většinou už jsou tam nové výtahy :-)
Můj ovládací a světelný panel - větší foto klikni
Po šesti stěhováních je leda tak zralý na výměnu :-)
Díky Přemkovi z Plzně se to podařilo - udělal mi skvělý nový panel. V březnu 2013 jsem tedy tlačítka přešrouboval ze starého papírového panelu do nového a moc to novému výtahu sluší, dík moc Přemku!
