První stránky
o brněnském podzemí
Zde je prostor
pro Vaše logo
a ikonu
nebo reklamu,
i výměnný systém.
Svůj zážitek mi svěřil úctyhodný stařec z Brna - Juliánova...
Historka z výtahu.
Historka z výtahu, kterou chci popsat se odehrála někdy před 65ti léty, takže doufám, že trestnost popisované příhody je promlčená. Konec konců, já jsem nejspíš její poslední pamětník, všichni ostatní aktéři již dávno zemřeli a já jsem tehdy ještě nebyl plnoletý.
Byl jsem sedmnáctiletý učeň, někdy v r. 1950, když nás v tehdejším domě Gottwaldova 6, (dnes Cejl 6, Brno) ve třetím patře nastoupilo do výtahu pro 3 osoby – nosnost 250 kg – celkem osm, bedna s vercajkem a pes vlčák. Jeli jsme do přízemí, jehož podlaží jsme tehdy přejeli asi o metr osmdesát. Naštěstí mezi podlažím přízemí a stropem výtahu zůstala škvíra asi pětadvacet centimetrů, kterou mně zbývající „spolucestující“ vystrkali na chodbu, když se jim podařilo odblokovat a otevřít oboje dveře.
V zápětí jsem podle jejich instrukcí klusal po schodech do sedmého patra, kde byla strojovna výtahu a kde také v zapečetěné krabičce visel klíč od oné strojovny. Vnikl jsem do strojovny, rozpáčil brzdové čelisti, které držely výtah v poloze a pak otáčel setrvačníkem motoru tak dlouho, až ti dole zařvali, že už je to v pořádku. To se vyrovnala úroveň podlahy výtahu s úrovní podlahy přízemí. Pak jsem zamkl strojovnu, vrátil klíč do krabičky a seběhl dolů. Následně jsme dům opustili.
Nikdo z nás nevěděl, (a ani to nikoho nenapadlo) že při přejezdu přízemí jsme posunuli v systému výtahu jakousi zarážku, která omezovala dojezd výtahu. Prostě jsme od toho odešli a nechali to tak. Za několik minut přišla jistá paní Doležalová, která bydlela v sedmém patře (a měla mimochodem 7 dětí), nastoupila do výtahu, stiskla knoflík sedmého poschodí a výtah se dal do pohybu. Těch prvních sedm pater proběhla jízda normálně. Ale když výtah minul sedmé patro, tak se paní vyděsila a začala ječet. Pak kabina výtahu narazila do stropu šachty, rozbila hurdisky, které tvořily ten strop a jela pořád dál. To už paní Doležalová jen srdceryvně zařvala hrůzou a omdlela. Pak kabina výtahu narazila na nosníky, které nesly strojovnu, a protože ta nosná lana byla dobře spočítána s dostatečnou mírou bezpečnosti, tak už to ten motor naštěstí neutáhl a vyletěly pojistky. Tím se jaksi na štěstí vše zastavilo.
Domovnice, paní Krejčí, která také bydlela v sedmém patře, zrovna něco klohnila v kuchyňce, když zaslechla jakési ječení, pak ránu, srdceryvný výkřik, další ránu, při které se, jak se jí prý v tu chvíli zdálo, zatřásl celý barák, a pak bylo ticho. Domovnice vyběhla na chodbu, zírala na oblaka cihelného prachu, která se převalovala chodbou a nebyla sto přijít na to co se vlastně stalo. Přivolala ještě nějaké sousedy ze šestého patra a po nějaké době pátrání, až někoho napadlo odemknout dvéře strojovny výtahu, tam objevili kabinu zapasovanou v rozbitém stropě šachty a posléze v kabině ženskou v bezvědomí, tak volali hasiče a sanitku.
Moji společníci mi přikázali, abych mlčel. To jsem dodržel, jak jsem již výše uvedl, asi 65 let, ale protože si myslím, že všichni aktéři, kromě mne jsou už pod drnem, tak si to troufám zveřejnit. Taky si myslím, že jako trestný čin už je to promlčené! Mohu čtenáře ubezpečit, že paní Doležalové, která tím výtahem zrovna cestovala, se naštěstí, kromě nervového otřesu nic nestalo! Na to, kdo havarii výtahu tehdy způsobil se nikdy nepřišlo.
Prosím tímto, abyste mi také zaslali svůj zážitek s výtahem.
Myslím si, že to okoření web. Netřeba uvádět jméno...
Zašlete jej prosím na můj mail: pokorny.kamil (a) seznam.cz DĚKUJU!
